Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povídání o médiích - nosičích hudby

18. 10. 2008

Chtěl bych napsat něco o nosičích hudby. Je to zajímavé téma hlavně pro hifisty, fanoušky a sběratele, kteří si rádi pořídí originální nahrávky. Většina lidí  dnes stahuje hudbu z internetu, to je jasné. Ovšem, když chci album oblíbené kapely, tak si nejraději pořídím originál. Na eshopech a také na ebay se dají pořídit desky za velice dobré ceny. Jsem asi jeden z mála, který takto sbírá desky, ale je to takovej můj koníček.

Ale k věci. Co se tedy týče nosičů, tak nejpoužívanější a nejrozšířenější je zatím každopádně formát CD. Ovšem potom tu máme ještě DVDaudio, MC kazety nebo klasické LP desky. LP deska zažívá velký návrat na scénu a je to dobře. Menší problém je její malá dostupnost a navíc se na ní nahrávají jen některá alba a jen u některých skupin, a to především tich  komerčně úspěšnějších. DVDaudia se už bohžel nepoužívají, takže jde jen o starší nahrávky.... A klasické MC kazety už jsou dávno za zenitem :-).

Zajímalo by mě také jaký formát je vám třeba z těchto nejsympatičtější, takže klidně piště komentáře...

Asi nejpohodlnější je CD, že? Kompaktní rozměry, dobrá kvalita zvuku a CD přehrávač nebo mechaniku má doma i v autě asi každý. Zároveň má disk plastovou krabičku, takže je chráněn před poškozením. A přiložený booklet je často docela obsáhlý. CD jako takové je už taky docela staré, jeho vznik se satuje k roku 1979 (!) firmou Philips a prodávat se začal v roce 1982. První album bylo od skupiny ABBA :-). Cenově se "cédéčka" pohybují v celkem přijatelné mezi.

Klasická černá deska má zase své osobité kouzlo. Velký formát povedeného obalu je velice efektní. Zárověň mají "elpíčka" jakýsi sběratelský potenciál a hodnotu. Co se tíče kvality zvuku, tak si myslím, že je lepší než CD - plastičtější, zvukový záznam není ořezaný. A praskání nebo šum na nové a dobré desce v podstatě není. Pokud také máte solidní gramec. A pokud už je praskání na nějaké té desce, tak vytváří onu zajímavou atmosféru. Cenově vychází i nové LP poměrně draho, ale není to pravidlem. Cena je někdy totožná s CD. Nevýhodou pak může být ovládání přehrávání, kdy člověk nemůže přeskakovat skladby a také povrch je náchylný na poškrábání.

Poté tu je hit 80. a 90. let - MC, audiokazety. Opět vyvinuta firmou Philips a to v roce 1963. Já si pamatuji 90. léta a vím, že mít tehdy walkmana bylo něco. Letěly kazetová rádia, hlavně tzv. dvojčata :-). Když jsem jeden čas měl v hifi věži kazetový přehrávač, tak bych zvuk ohodnotil jako velice solidní, bohužel často se znatelným šumem. Rozdíl oproti CD jsem pozoroval hlavně v basech a nižších tónech, které byly hlubší, dunivější. Někdy to znělo výborně, někdy to bylo rušivé a hned jsem na zesilovači otáčel "kolíkem" basů doleva... Ale pak mám v mém Golfíkovi IV ještě také originál kazeťák, který ale hraje skvěle! A navíc má osm reproduktorů, takže dobré ozvučení je zajištěno. Mám pár originálních kazet a některé znějí bombasticky.

A nakonec DVDaudio. Je to poměrně nová technologie a myslím si, že zdařilá, ale bohužel se neuchitila a už se nepoužívá. Co do velikosti samotného disku a krabičky, tak ta je v podstatě téměř stejná jako CD. Ovšem zvuk je výborný. Řekl bych že  i lepší než LP a krásně čistý. Slyšíte tam prostě všechno a detailně. Dále další výhoda je kromě sterea též zvuk v 5.1 formátu. A nakonec je na disku zároveň ještě nějaký další materiál - videoklip nebo třeba fotogalerie. Na druhé straně je ovšem potřeba mít kvalitní DVD přehrávač a cenově se samotné disky pohybují celkem vysoko.

A abych nezapomněl na minidisc... To byla celkem slibná éra, která ale bohužel rychle skončila. Disk mobinoval ochranný obal MC kazety a kvalitu CD a zároveň velice kompaktní rozměry. Byla to vlastně taková disketa. Ani nevím, jestli se nabízely někdy originální minidiscy.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář