HammerFall - No Sacrifice, No Victory
Píšu trochu opožděně, neboť deska vyšla už 20. února, ale což.... :-)
Podle recenzí a kritiky to nevypadalo s novým albem našich milých kovotepců zrovna nejlépe. Psalo se, že je toto album slabé nebo nepřekvapivé, nicmoc apod. ... Nejdříve jsem byl docela zklamán a moje radostné a dlouhé očekávání nové desky trochu vychladlo.
Po prvním poslechu to dokonce vypadalo na potvrzení většiny recenzí. Naštěstí se ale tento pocit postupně vytrácel a můžu říct, že jsem si No Sacrifice, No Victory úplně oblíbil! Snažím se moje hodnocení brát co nejvíce objektivně, i když jako velký fanoušek Hammerfall nepopírám, že to jde úplně stoprocentně a můj názor bude vždy aspoň trochu subjektivní....
Každopádně bych ale vyvrátil tvrzení, že je album propadák nebo podřadné apod. Souhlasím, že se nepovedlo přijít s tak silným materiálem jako třeba na Chapter V.... , které považuji jako prozatimní vrchol kapely, nebo na Treshold. Přesto ale pozoruji určitý vývoj a také nové a zajímavé postupy, ovšem v duchu stylu HF. A to je přeci dobře, že si kapela udržuje svojí tvář. Při poslechu alba se neztrácím a ani mě nenudí, udržuje pozornost.
V podstatě se mi velice líbí všechny skladby na desce kromě dvojky Life is now, která je opravdu dost jednoduchá a nezáživná a v pohodě bych jí označil za vatu.
Střednětempá jednička Any means necessary (i když možná trochu laciná)a trojka Punish and enslave nebo zase kvapíková čtyřka Legion jsou jasnými hity a řekl bych velice zdařilými.
Pětka Between two worlds je pomalá a docela pěkná balada. Začíná celkem nezvykle varhaní předehrou a poté začne hrát španělka. Postupně se pak trochu přitvrdí kytarami, ale tempo se nemění. Řekl bych, že tenhle kousek se docela povedl a nemám k němu žádné výhrady.
Šestka Hallowed be my name (že by inspirace Iron Maiden :-))? ) má slušně našlápnuto už od začátku a krásně se tu vyjímá basa, která je stejně na celém albu suprová. Fajnové je i použití zvuku nabití samopalu (pokud jsem správně uhodl...) a na konci dva výstřely (které už ale zase zní jako z pistole), což skladbě dodává doslova a do písmene ten správný náboj.
Jdeme dále - sedm : Something for the ages je moc dobrá instrumentálka od nového kytaristy Pontuse Norgrena. Docela jsem se bál jak naváže na předešlou tvorbu bývalého kytaristy, který uměl napsat parádní instrumentálky a kytarová sólíčka. Naštěstí to vypadá, že to Pontus zmáknul v pohodě a čestně zaujal místo Stefana Elmgrena. Celou skladbou se nese hlavní melodie, která je taková vzletná a dobře zapamatovatelná. Fakt pěkný kousek!
Osmička je titulní No sacrifice, no victory. Je celkem krátká, ale řekl bych docela dobrá. Ani moc nepřekvapí ale také neurazí. Momentálně nevím jak bych jí popsal, celkově prostě povedený song :-). Nese se v duchu celého alba - tedy slušné sborové a melodické refrény, pěkná sóla, pohodová nálada :-).
Magické číslo devět jest Bring the hammer down. O této skladbě bych napsal něco podobného jako u předešlé. Je to dobrý song. Líbí se mi kytarová sóla i včetně basového. Je to prostě klasická HF skladba a řekl bych, že se skupina vrátila trochu i ke kořenům a tyto sogy mi připomínají starší tvorbu.
"Poslední" track číslo deset One of a kind je už dělaná podle trochu jiného receptu. Je více propracovaná a jsou zde různé změny včetně menšího intermezza uprostřed. Je to také nejdelší skladba na desce - 6:14 (což není zase tolik...) a je řekněme více progresivní. Moc se mi líbí sólíčko po zmíněné pauze.
No a opravdu poslední skladba je předělávka od The Knack - My Sharona. Je to docela úlet... :-) Při prvních vteřinách mi jen naběhl lehký úsměv ve tváři. Ale tak bych to také bral - s humorem, zábavou. Podle mě to není nějaký pokus vzád této skladbě hold nebo jí nějak oslavovat, ale prostě si trochu odlehčit. Asi takto bych to viděl. Ale není tak docela špatné a tenhle cover se mi nakonec i zalíbil.
Takže celkově bych to shrnul asi tak, že No sacrifice, No victory není bombová deska a díru do světa s ní asi Hammerfall neudělají. Na druhou stranu, ale nezklamali a pořád se drží svého dobrého receptu a každopádně je na ní plno dobrých songů a nápadů. A potom - na koncertu se nové skladby ujali docela dost dobře (nejvíce zřejmě Legion).
Pro mě je tahle deska určitě dalším plnohodnotným kouskem do sbírky a rozhodně bych se za ní nestyděl.
1. Any Means Necessary (3:35)
2. Life is Now (4:43)
3. Punish and Enslave (3:57)
4. Legion (5:36)
5. Between Two Worlds (5:28)
6. Hallowed Be My Name (3:56)
7. Something for the Ages (5:03)
8. No Sacrifice, No Victory (3:31)
9. Bring the Hammer Down (3:40)
10. One of a Kind (6:14)
11. My Sharona (The Knack cover) (3:56)
